Změna velikosti písma

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24
Posezení pro seniory ve Vlkanči - ZRUŠENO !
25
26 27 28
Zastupitelstvo obce
29 30
Pálení čarodějnic
Slet čarodějnic ve Vlkanči - ZRUŠENO !
1 2
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Přibyslavice

Stručně z historie Přibyslavic a Kocandy

PŘIBYSLAVICE

Obec Přibyslavice náleží ke starým osadám a je nejstarší obcí patřící spádově k Obecnímu úřadu Vlkaneč. Kdo obec Přibyslavice založil a kdy se to stalo se nepodařilo zjistit. Je ale písemně doloženo dle zápisů pana Augusta Sedláčka, spisovatele dějin města Čáslavi a dle pramenů od pana Kl. Čermáka, že ve 12 století žil v blízkých Braterčicích (Bratčicích) na tehdejší dobu zámožný pan Zbislav.

Měl dva syny, Jana a Přibyslava. Je možné, ale listinami není doloženo, že pan Zbislav Přibyslavice založil a jménem svého syna Přibyslava je nazval Přibyslavice. Je doloženo, že Jan z Braterčic byl prvním majitelem Přibyslavic. V kronice Register Bohemia na straně 358 č. 744 z roku 1230 je uvedena první zmínka o Přibyslavicích z 1.října roku 1223. Citujeme ze zápisu v kronice: "zapamatuj si každý, kdo toto místo kroniky čísti budeš, že r. 1223, 1.října, již Přibyslavice byly a že se o nich snad první zmínka činí". Podle historických záznamů je tedy doložena existence Přibyslavic od 1.října 1223.

V roce 1242 bylo králem Václavem I. na hradě Křivoklát potvrzeno, že "šlechetný muž Jan, syn Zbislavův, věnuje Řádu německých rytířů za jejich zásluhy v nebi  obce Drobovice, Bratčice a Přibyslavice".

Král v roce 1399 odebral Řádu německých rytířů mimo jiné i obec Přibyslavice pro jejich "náklonost k jinému učení". Komu král Přibyslavice prodal a kdo je potom vlastnil se neví. Je ale doloženo, že během času připadly Přibyslavice k panství žlebskému, k němuž patřily až do roku 1555. Potom do roku 1593 náležely k Bratčicím, od roku 1593 do roku 1636 k Podmokám a ke Golčovu Jeníkovu. V letech 1686 až 1692 náležely k Vohančicům a potom do roku 1703 zase ke Golčovu Jeníkovu. V roce 1739 je Kateřina ze Schönbeku přiřadila k tupadelskému panství. Jejím sňatkem s Adamem Auersperkem připadly Přibyslavice k panství žlebskému.

V roce 1787 stál v Přibyslavicích zámek, který sloužil jako sídlo dvora. V roce 1825 Karel Auersperk objekt částečně zbořil a přestavěl na sýpku. Sýpka, třípodlažní dúm, stojí v areálu hospodářského dvora, který dnes obývá rodina pana Tichého. Ve dvoře byl i pivovar, který čerpal vodu z rybníka na Kocandě.

Dne 20. října 1877 nastoupil v užívání velkostatku žlebského jeho syn František Josef, kníže z Auersperků, kterému rovněž patřil dvůr v Přibyslavicích a všechny okolní lesy. Stal se též patronem kostela v Přibyslavicích.

 V dalších historických záznamech je uvedeno, že v roce 1848 bylo nařízeno sčítání, při kterém bylo zaznamenáno, že v Přibyslavicích je 46 domů, z toho 18 patřilo rolníkům a zbytek byli domkáři. Číslo 10 byl dvůr (statek), v čísle 22 bydlel domkář Jan Švejda, který byl obecním pastýřem, dům číslo 48 byla pazderna. V domě číslo 39, bydlel Matěj Horák, kterému patřila hospoda „ Na Kocandě", která náležela do katastru obce Přibyslavice. 

V roce 1924 na schůzi obecního zastupitelstva, konaného dne 3. srpna, byla zvolena letopisecká komise a obecní kronikář. Jako předseda komise byl zvolen Mikeš Josef a členové Lebeda Josef a Lankaš Josef. Kronikářem byl zvolen správce školy Técl Josef.

Na podzim v roce 1924 došlo k úplnému rozdělení dvora. Zůstal zbytkový statek, který obdržel pan T. Páťal. Pole obdržely obce Přibyslavice, Kozohlody, Zbudovice a Šebestenice.

Zajímavá je novodobá historie Přibyslavic, datovaná od roku 1948, který je v kronice zaznamenán jako počátek nového období našich dějin.

V lednu 1950 bylo v Přibyslavicích zřízeno kino "Svoboda" v hostinci „U Kutílků". Manželé Kutílkovi poskytli finanční dar 20.000 Kčs na zakoupení 100 ks židlí a nechali postavit promítací kabinu. Do kina chodilo mnoho lidí i z okolních obcí, že se někdy do sálu ani nevešli. Jak to ale bývá, časem zájem o kino opadl.

Od 18. ledna 1954 byla zřízena autobusová linka z Čáslavi přes Bratčice do Přibyslavic, kde byla konečná stanice. Autobus parkoval ve dvoře u Daňků. Časem byla linka prodloužena až do Zbýšova.

V roce 1954 byla na návrh předsedy MNV Fr. Nigrína zahájena úprava špatné cesty ze státní silnice na Kocandu. Po dobrém začátku ale přišlo „ochabnutí", a tak se úprava protáhla na více než 10 let.

Koncem roku 1955 byla založena Základní organizace Komunistické strany Československa. Předsedou byl zvolen lesní František Bohuněk. Organizace měla 11 členů.

V roce 1956 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo. Občan Jan Rolenec z č. p. 24 v první světové válce vojančil s pozdějším prezidentem Antonínem Zápotockým. Když se založilo družstvo, tak si vzpomněl na vojenské kamarádství a Antonínu Zápotockému napsal dopis a požádal jej o přímluvu, aby si družstvo mohlo koupit traktor. Bohužel pan prezident zapomněl na mladá vojenská léta a nechal napsat odpověď, aby se obrátil na zemědělské oddělení ONV. Pan Rolenec byl tímto jednáním hluboce zklamán.

Zápisy v kronice končí rokem 1957 a už v nich nebylo dále pokračováno.

 

 KOCANDA

Osada Kocanda leží v katastru obce Přibyslavice a patří spádově k OÚ Vlkaneč. Nachází se na jihovýchodním okraji Středočeského kraje 1 km od silnice III. třídy spojující obce Přibyslavice a Kozohlody, při hranici s krajem Vysočina asi 13 kilometrů od Čáslavi a 3,5km od Vlkanče. Území leží na jižním okraji krajiny, která byla kultivovaná již v mladší době bronzové až starší době železné. V tomto období zde mělo osídlení dočasný charakter stanic na severojižních stezkách, které procházely z Podunajského do Labského prostoru, přes zalesněnou oblast Vysočiny. Trvalá sídla zde vznikala až v 11. století při vytváření Přemyslovského státu.

V 16. století vedla přes Kocandu stará kupecká stezka spojující Ledeč nad Sázavou a Přelouč - z Kocandy přes Přibyslavice do Bratčic, na „Vystrkově“ křižovala cestu „Haberskou“, pokračovala do Zehub a dál do Přelouče. Přes křižovatku za Bratčicemi bylo tedy spojení Haberskou cestou, v té době hojně užívanou, na Znojmo až do Vídně a také na Čáslav a do Prahy (viz mapa stezek).

Při této Stezce Ledečsko-Přeloučské vznikla hospoda pod názvem „Kocanda“. Toto pojmenování patřilo hospodám založeným buď na okraji, nebo úplně mimo město či obec. Jak rostl provoz na této cestě, stala se z ní zájezdní hospoda „Kocanda“ čp. 26.

Z dochovaných historických dokumentů z konce 18. století je patrné, že hospodu tehdy vlastnili manželé Holmanovi, od roku 1817 pan Plotzar, později manželé Kratochvílovi, po roce 1839 pan Matěj Horák, od roku 1861 manželé Horáčkovi, po roce 1878 manželé Loudovi a od roku 1922 rodina Schovancova. Když utichl provoz na staré cestě, změnila se zájezdní hospoda na obytné stavení a pojmenování „Kocanda“ už zůstalo jen místní osadě.

Na počátku roku 2015 čítá osada 7 čísel popisných a 4 trvale žijící obyvatele. Většina domů je užívána jako chalupy.

Co se týká historických stezek, části cesty mezi Kluckými Chvalovicemi a Kocandou se říkalo „Čáslavská cesta“ a ani nyní není úplně bez života. Když vyjdete, nebo vyjedete z Kocandy směrem na Kozohlody a budete se na každé křižovatce držet vpravo, doputujete pohodlně do Kluckých Chvalovic (asi 3 km). Nepotkáte tu sice formanský vůz, ale zcela určitě buď kolaře, běžce nebo bruslaře.

Historické prameny:

- Státní archiv v Zámrsku - archivované dokumenty velkostatku Žleby „Kniha pamětní r.1836-1930“ a „Gruntovní kniha r.1817-1867“

- Okresní archiv Kutná Hora - publikace „Čáslavsko“ autor Kliment Čermák, „Bývalé zájezdní hostince v okolí Čáslavě“ autor Emanuel Chramosta, časopis „Podoubraví“

- Pozemková kniha okresu Kutná Hora uzavřená v r.1964

- Muzeum města Čáslav